Protože u patrové stavby musíme řešit komunikaci mezi podlažími, stanou se schody velmi důležitou součástí jejího řešení. Pomíjíme samozřejmě poněkud nepraktickou možnost, že příchod do dalšího patra je veden z vnějšku stavby. Tak býval někdy řešen u pavlačových domů a v domcích do oddělené bytové jednoty nebo na osobitý podkrovní „vejminek“. Zpravidla jsou ale schody uvnitř budovy a tvoří její určitou kostru.
Dnes schody nepředstavují pouze nezbytné spojení různých podlaží, jsou ale i významným architektonickým prvkem, ozdobou. Nejen v domcích a stále častěji i v bytech dodávají našemu bydlení osobitý ráz. Statistiky jsou ovšem neúprosné – schody zůstávají nejrizikovější částí domu, a proto bychom při jejich budování měli respektovat určité zásady.
Pětkrát o schodech
Jak to udělat, aby obecně nebezpečné schody byly bezpečné, když bez schodů to prostě nejde? Zajistit bychom měli:
- bezpečnost při výstupu a sestupu (tedy rozměry schodiště jako celku i jednotlivých schodových stupňů), uspořádání, doporučené protiskluzové vlastnosti)
- nepodcenit statická a požární bezpečnost a spolehlivost
- zajistit osvětlení
- schody by měly být odolné proti mechanickému opotřebení…
- … a samozřejmě se měly dát snadno udržovat
Materiál
Můžeme se rozhodnout pro splynutí schodiště s dalším vybavením bytu, čímž vytvoří dojem harmonického celku, nebo zvolit kontrast, který schodiště vyzdvihne jako samostatný prvek a vlastně součást zařízení. Nejčastěji volíme tradiční, ale stále moderní dřevo, provokující kov nebo stále oblíbenější sklo. Ale i nenápadité původní zděné schodiště ve starém domě lze dodatečně oživit keramickými či kamennými obklady. O výrobě dřevěných schodů ZDE.
Druhy schodišť
Naplnit představu o pohodlných a pěkných schodech stojí dost trpělivosti. Volba schodiště je podřízena výběru tvaru, konstrukce i materiálu.
- rampové (o sklonu 10 až 20 stupňů) – většinou se užívá jako venkovní
- mírné (20 až 25 stupňů) – je určené spíše pro veřejné budovy
- běžné (25 až 35 stupňů) – doporučené pro obytné vícepodlažní budovy
- strmé (35 až 45 stupňů) – normy je dovolují v rodinných domech, sklon nad 40 stupňů však odborníci označují za nevhodný
- žebříkové (45 až 58 stupňů) – používá se spíš výjimečně, třeba do podkroví nebo na půdu – více ZDE.
Rovná a točitá schodiště
Obecně platí, že v rodinném domě schodiště umísťujeme zpravidla na severní stranu v návaznosti na vstupní halu, aby bylo lépe dostupné od vchodu. To je samozřejmě teorie, protože pozemky jsou různé, domy máme různé a každý jsme také jiný a vyhovuje nám něco jiného. Někdy schodiště ústí přímo do obývacího pokoje, a pak se stává součástí interiérové kompozice. Při rekonstrukci starších domků nejde prostorově náročné pevné rovné schodiště většinou realizovat, a často používáme schodiště točitá nebo výsuvná (o jejich montáži čtěte více ZDE). Točitá mohou působit v prostoru poměrně velkoryse a přitom významně prostor šetří. Na stará kolena mohou ovšem představovat problém. Nejmenší průměr točitého schodiště by měl být 110 centimetrů (někdy je dovoleno až 60 cm), ale chůze po úzkém schodišti není pohodlná.)
Na půdu a do podkroví
Ve velmi stísněném prostoru se někdy používají tak zvané mlynářské schody s nášlapnými stupni umístěnými střídavě, vždy jen na jednu nohu. Jsou nenáročné na prostor, protože po sklopení jsou ukryté ve stropě, záklop je neutrální, a tak je možné schody přizpůsobit stropnímu podhledu. Lze také použít výsuvné schodiště, které je vybaveno moderními prvky a zabezpečeno před dětmi (o něm více ZDE).
Zábradlí pro pohodlí a bezpečí
Zábradlí může představovat designérsky zajímavý prvek prostorového řešení, ale nejdůležitější je, aby plnilo bezpečnostní hledisko. I materiálově by mělo vycházet z celkového pojetí interiéru. Z praktického i bezpečnostního hlediska je důležitá výška zábradlí. Minimální výška má být 90 centimetrů, ale v rodinných domcích je to zpravidla 110 centimetrů. Mezery mezi výplněmi nesmí být menší než 12 centimetrů. Kde máme malé děti, je třeba dít pozor na příčné „špricle“ svádějící k lezení na zábradlí. Podle normy je zábradlí nutné tam, kde jsou víc než tři schody!
Proti hluku
Protože schody bývají zdrojem hluku obtěžujícího v sousedních prostorách, je třeba myslet i na řešení styku mezi schodišťovými rameny a podestami s ohraničujícími stěnami. Prostě je tam dobré nechat mezeru – vyloučení přímého kontaktu schodů i zábradlí se stěnami, jimiž se hluk přenáší, představuje vlastně nejjednodušší ochrany před kročejovým hlukem.
Výška schodových stupňů
Aby naše chůze po schodech byla co nejpřirozenější, musíme respektovat závislost výšky a šířky stupně k délce kroku. Je na to jednoduchý vzorec: 2v + š = 63 cm. Výsledek je průměrná délka statistického Čecha jak ho vidí příslušné normy. Při výpočtu je třeba zohlednit, že stoupání znamená dvojnásobnou námahu než chůze po rovné ploše. Dvě výšky schodu a jedna jeho šířka by proto měly dát dohromady součet přibližně 63 cm, přičemž za normální stoupání se považuje poměr 17:29 cm (pro zjednodušení vyjádřený jako 15:30, což praktici považují za ideální pro „rodinné schodiště“). Kdo má raději schody s mírným sklonem, zvyšuje šířku až 34 centimetrů. Méně než 21 centimetrů je naopak tam, kde musíme šetřit místem a stavíme schody strmé a žebříkové. I když hluboce zapuštěné tak zvanými podstupnicemi, je jasné, že dvakrát pohodlně se po nich zrovna nechodí.