Fasádní omítky jsou nedílnou součástí vnějších stěn domu, který chrání před povětrnostními vlivy a dodávají mu estetický vzhled. Donedávna a někde i dnes se omítalo převážně jen ve třech vrstvách, tedy nejprve cementový postřik, pak nanesení hrubé jádrové omítky a nakonec jemný štuk. V současnosti se více využívá progresivnější metoda, jakou je aplikace suchých omítkových a maltových směsí.
V porovnání s klasickou ruční přípravou malt přímo na stavbě mají několik výhod – zejména jde o stabilní kvalitu směsi. Do míchačky nebo jiné nádoby, v níž připravuje směs sami, nahazujeme sice jednotlivé složky v určitém poměru, ale každá vhozená lopata písku, cementu, či vápna je jinak velká. Ani kvalita písku není vždy stejná, jeho vlhkost a zrnitost je nestabilní. Proto také kvalita fasádních omítek nebývala stejná. To se ale nestane v případě suchých, ve správném poměru namíchaných směsí.
Venkovní omítka
Venkovní omítka je určena pro obvodové zdivo. Vystavení povětrnostním vlivům, UV záření a hlavně teplotní výkyvy mezi dnes a noci, létem a zimou… klade na fyzikální vlastnosti fasády vysoké nároky. Vnější omítka musí vydržet tahy a tlaky od smrštění či roztažení vyvolaných změnou teploty, přenést napětí vznikající od teplotního spádu vzhledem k jejich tloušťce, vyrovnat se se změnou podkladu a při tom všem mít dostatečnou přídržnost k podkladu i odolnost proti vnějšímu mechanickému poškození.
Než začneme omítat
- Podklad musí být suchý, bez solných výkvětů, nesmí být zmrzlý.
- Musíme ho zbavit prachu a volných částic (nesmí se drolit).
- Povrch by měl být co nejvíce rovný a spáry mezi jednotlivými cihlami či jiným zdivem by měly být zcela vyplněné.
- Chceme-li zamezit vzniku trhlin, bude vhodné použít pod omítkovinu perlinku.
- Na podklad vnějších omítek tři dny před nanesením jádrové omítky naneseme cementový nástřik.
Druhy omítek a jak na ně
- Hrubá omítka: Vápenocementová malta, kterou prudce nahodíme, obvykle na předem provedený postřik ze stejné, ale řidší malty. Její jádro pak povrchově uhladíme krouživými pohyby hladítkem. Tím se omítka tak zvaně utáhne a zpevní.
- Ozdobná omítka (např. strukturovaná): Nahazujeme ji stejně jako omítku hrubou, ale do ještě vlhké utažené vrstvy malty vtlačujeme různé vzory fasádními válečky nebo zednickou lžící, dnem lahve a dalšími předměty.
- Hladká omítka: Postupujeme obdobně jako při vnitřních omítkách, jen s tím rozdíle, že pod vnější vrstvu musíme prudce nahodit řídkou vápenocementovou maltou.
- Štuková omítka: Štuk se obvykle dělá jako třetí vrstva po postřiku zdiva, kterým se srovnají nerovnosti a nahození jádrové omítky v tloušťce asi 12 mm. 3–4mm silný štuk pak tvoří konečnou vrstvu.
- Břízolitová stříkaná omítka: Směs břízolitu se stříká ručním strojkem a nanášíme ji až dodatečně na hladkou či štukovou omítku. Chceme-li omítku vícebarevnou, nastříkáme po zaschnutí první barvy barvu další.
- Škrábaná omítka: Směs prudce nahazujeme na celou plochu směrem shora dolů, a to na vyrovnanou, rýhami zdrsněnou a navlhčenou jádrovou omítku z vápenocementové malty.
Doba zrání
Jádrovou omítku v tloušťce 15 – 30 mm necháme zrát podle vzoru, že 1 mm = 1 den zrání. Tedy 15 – 30 dní. Abychom zamezili vzniku smršťovacích trhlin, měli bychom alespoň v prvních dnech omítky vlhčit a zároveň chránit před přímým sluncem.