Linkrusty jsou omyvatelné plastické nátěry stěn, které se používají především na chodbách, schodištích či vestibulech, a to zpravidla v bytových domech, ať již v panelových nebo v činžovních domech, na zdravotních střediscích, ve školách a dalších zařízení… Zkrátka, linkrusty jsou praktické všude tam, kde se pohybuje množství lidí a kde by se bez nich muselo malovat každou chvíli.
Linkrusta je klasický typ plastického omyvatelného nátěru, završeného přetřením emailem – dřív olejovým, dnes syntetickým. Používala se namísto obkladu podél stěn chodeb a schodišť, kde je velký provoz. Protože se lidé o stěny otírají nebo si rukou pomáhají při výstupu po schodech, tato část zdi se brzy zašpiní. V bohatých a domech se stěny obkládaly drahou žulou nebo mramorem, v těch méně reprezentativních se uplatnily linkrusty. Jsou i zajímavou dekorační technikou, vytvářející jemnými barvami a rozptylováním a změkčením slunečních paprsků zdánlivě jiný prostor.
Původní tvorba linkrust
Většinou známe ty vytvářené tak, že do natažené hmoty (dříve se barva natírala krátkou štětkou a roztírala tak, aby všude byla nanesená stejnoměrně) provádějí různé vzory jak válečkem, tak gumovým hřebenem, vyříznutým dřevem nebo dalšími tvořítky, ani prsty samozřejmě nevyjímaje. Různě bylo možné probarvovat i vlastní nátěrovou hmotu.Nejdůležitější byla příprava. Na novou štukovou zeď nebo na oškrábanou omítku od staré hlinkové malby se udělal základní nátěr (penetrační) nahřátou lněnou fermeží. Tím se povrch zpevnil a zatáhl. Následujícího dne se prováděl nátah připraveným materiálem na linkrustu. Dříve se tato hmota pracně hnětla z několika materiálů (například škrobovo-celulosový klih, kostní klih a fermež), a každý malíř si ji tak trochu upravil podle svého. Po důkladném promíchání se hmota nechala do druhého dne uležet a teprve pak se nanášela na zeď. Do nanesené vrstvy se vytvářely plastické efekty, které se posléze nechaly až dva dny vyzrát.
Dokončení linkrust
Pokud linkrusta popraskala, mohli jsme ji opravit roztokem sádry s přídavkem klihu. Po vytvrdnutí jsme nadměrně vyčnívající hroty otupili brusným papírem. Plocha se napustila fermeží, a kde byla vrstva silnější, i dvakrát. Na konečný nátěr se používal lesklý olejový email. Na fermežový podklad přišel dvojí nátěr v jemnějším odstínu tak, aby byl od hloubky tmavší, a přes zvýšený povrch se jemně štětci provedlo šumrování – tenký nátěr bez zakončení. Nebo se po těchto dvou barvách povrch znovu přebrousil a přibarvená masa se objevila na vrcholcích plastiky – tak vznikla tříbarevná linkrusta, která se na povrchu přelakovala. Typů a druhů linkrust bývalo opravdu mnoho.
Současná tvorba linkrust
Linkrusty opět přicházejí do módy, ovšem používají se úplně jiné materiály, které snižují bývalou pracnost a časovou náročnost. Místo pracného míchání masy použijeme některou stěrku, nejlépe pevnější konzistence, třeba Remal stěrku. Tu lze nanášet i ve větší tloušťce, nepraská a zachovává tvar, který potřebujeme pro vytvoření vzoru. Stěrky, které lze natahovat ocelovým hladítkem jen do tenké vrstvy, nejsou vhodné. Na větší část stěny naneseme ocelovým hladítkem stěrku v síle asi půl centimetru. Vrstvu projedeme gumovým válečkem na malování nebo tupujeme štětkou podle toho, jaký volíme vzor. Dobré je občas válečkem projet vodou, aby se nezanášel a krásně prořezával tvar. Po uschnutí (za den až dva) nátěr přebrousíme a napustíme buď fermežovou barvou, nebo syntetickým základem Pragoprimer plus S 2070. A to raději dvakrát. Syntetické nátěry dnes již tolik nezapáchají a schnou rychle. Nakonec přijde lesklý syntetický email, např. S 2013.
Opravy linkrust
Stane se, že se při změnách v elektrickém vedení, opravách plynu, vody či dalších přípojek, také při odseparování omítky v dolních částech soklů vlivem vlhkosti, anebo prostě okopáním plastický nátěr poškodí. Jak linkrusty opravit? Nejprve zaházíme a zaštukujeme stavařské rýhy po prostupech. Štuk obrousíme, oblepíme zakrývací páskou a natřeme napouštěcí fermež O 1000 Fermbal, nebo – pokud se nám nechce dlouho čekat, penetraci Soikrat v 1309 nebo Barlet houbkovou penetraci. Shánět původně použité hmoty není nutné, neboť použijeme výše zmíněnou stěrku. Jen si dáme pozor, abychom trefili vzor a také jeho výšku – je třeba, aby byl nový vzor o trošku vyšší než starý, neboť při schnutí se po odpaření vody vrstva o kousek sníží. A dál už postupujeme jako při tvorbě linkrusty nové.