Řezbářství

Mezi stará řemesla zařazujeme bezesporu řezbářství. Člověka, který se touto prací zabýval, postaru nazývali řezáč dřeva. Dřevo bylo jedním z prvních materiálů, které člověk začal používat. Dřevařská rukodělná výroba byla od samých počátků podmíněna funkčností a vyznačovala se jednoduchostí a střízlivým dekorem.

Tradiční hodnotu dřevařské rukodělné práce – řezbářství nacházíme v přístupu ke dřevu jako k živému materiálu. V tom, jak dávný tvůrce předmět ze dřeva tvaroval a zdobil, jak jej ten, jemuž byl určen, užíval… Prostě jak věci ze dřeva člověku sloužily.

Smysl a účel řezbářství

Tvar vyřezávaného předmětu byl výsledkem mnoha faktorů: z jakého druhu dřeva byl zhotoven, z které části stromu dřevo pocházelo, jakými nástroji a jak se dřevo tvarovalo, k jakému účelu sloužila vyrobená věc. Zvláště u předmětů ryze užitkových vycházel tvar z pochopení a realizace všech uvedených složek. Teprve jejich komplexní zvládnutí představovalo funkční, tvarové i výtvarné cítění výrobce.

Pokus – omyl

Po tisíciletí pokusů a omylů se lidstvo naučilo rozlišovat vlastnosti rostlin, dřeva, stromů. Z toho se rozvíjely technologie, které nám umožnily pohyb – soukolí, kola, čluny. V průběhu celých tisíciletí lidské kultury a civilizace nabylo dřevo postupně takového významu, že jeho důležitost pro člověka snad nelze srovnávat s žádným jiným materiálem. Zpracovávaly se téměř všechny druhy lesních i ovocných dřevin.

Řezbářské nářadí

Základní řadu pracovních nástrojů v tradiční dřevařské výrobě tvořily sekera, klín, palice, pila, poříz, nůž, hoblík, dláto, palička, nebozez (vrták) a strouhací stolice jako pomocné upínací zařízení. Řezbáři zhotovovali převážně z měkkého dřeva. Vyřezávali různé figury, loutky, sošky, sloupy, hračky, truhly, ozdoby, rámy, zdobili nábytek apod. Řezby byly často povrchově upravovány polychromií (barevná úprava) či zlacením. Od 17. století vyřezávali nejrůznější předměty také např. ze slonoviny i zvířecích kostí.

Řezbářské technologie

• Řezání – při řezání musíme respektovat rozdíly v řezání podélném, příčném, šikmém a křivočarém. Podle tohoto členění volíme nejen správný typ pily, ale také správný tvar, sklon a rozvod pilových zubů.
• Hoblování – mezi hoblovací stroje patří různé typy srovnávaček a protahovaček i elektrických hoblíků. K historickým ručním hoblíkům dnes již řadíme hoblík macek, posuvný polodrážník a žlábkový člunkař.
• Frézování – v řezbářství do značné míry postupně nahrazujeme rukodělnou výrobu výrobou strojní. Reprezentují ji především kopírovacími stroji, které jsou podle modelu vyfrézují řadu stále dokonalejších téměř identických kopií.
• Soustružení – významné využití strojů k opracování dřeva. Historické šlapací soustruhy nebo soustruhy poháněné klikou či transmisí nahradily ruční vrtačky, jednoduché soustruhy, a především přesnými modelářské soustruhy.
• Opracování truhlářskými dláty – sortiment truhlářských dlát je na rozdíl od dlát řezbářských omezenější, jsou ale mohutnější. Čepel s ostřím, krčkem a korunou je svou stopkou zaražená do rukojeti opatřené předním a zadním kroužkem.
• Spojování – různými druhy truhlářských i tesařských spojů spojovacími materiály (kolíky, hřebíky, vruty, šrouby, spony apod.) a lepení (klihem a různými druhy epoxidových a jiných lepidel).

Řezbářství

Dřevo je příjemné a teplé na dotek, dobře opracovatelné a jeho kresba i zabarvení jsou pokaždé jiné, nezaměnitelné. Těchto vlastností můžeme využít zejména pro dřevořezbu. Vyřezávání je vlastně velmi jednoduché: hotová figura je ve dřevě již obsažena, pouze je nutné odstranit přebytek hmoty. K vytvoření malého uměleckého dílka potřebujeme kromě zručnosti a trpělivosti jen vhodné dřevo a několik ostrých dlát. Nejsnáze se vyřezává z vyschlého měkkého dřeva, nejlépe lipového. Opracovávaný kus upevníme do upínacího zařízení, protože je důležité mít k dispozici obě ruce. Reliéfy upínáme na pracovní stůl. Figury zas pomocí upínacího zařízení: pro začátek použijeme prkno, které pevně uchytíme k pracovnímu stolu a šroub, jimž k prknu figurku připevníme.

Jak na to

Na které straně reliéfu začneme, je úplně jedno. Nicméně rám reliéfu se vždy řeže až na konec. Před povrchovou úpravou bezbarvým nebo tónovaným voskem rám reliéfu vyhladíme plochým rovným dlátem se širokým ostřím. Vlákna, která se po styku s tekutinou postavila, stlačíme dolů kolíčkem z kousku bukového dřeva. Zacházení s řezbářskými dláty vyžaduje trochu cviku. Pravá ruka nástroj drží, levá vede směr i intenzitu pohybu. Pracujeme s dláty směrem od sebe a nikdy jimi nemíříme na tělo ani na levou ruku. Budeme-li pracovat s dřevěnou paličkou, nemusíme vynakládat tolik síly. Zlaté pravidlo zní: jeden řez – jeden odštěpek. Snažíme se pracovat vždy buď ve směru vláken, nebo příčně k nim. Od bodu, který má zůstat nejvýše, sjíždíme dlátem dolů. Nikdy nemůžeme řezat z hloubky nahoru, protože by se nám kus dřeva odštípl. Během práce dláta neustále přiostřujeme.

Příklad postupu vyřezávání slunečnice

Na reliéf slunečnic použijeme dvě dutá dláta, ploché rovné dláto se širokým ostřím, ploché dláto, úhlové dláto ve tvaru V a řezbářský nůž. Pokud je nemáme k dispozici, postačí dláto ploché, duté a úhlové.

1. Na hrubém polotovaru při vyhlubování pracujeme dutým řezbářským dlátem do hloubky. Palec levé ruky udržuje odstup.
2. Pokračujeme plošším dutým dlátem. Dva prsty levé ruky pevně leží na čepeli a regulují pohyby.
3. Plochým rovným dlátem se širokým ostřím dočistíme střed květu. Čepel je obrácena, takže se zaoblení přizpůsobuje.
4. Úzké duté dláto nebo úhlové dláto ve tvaru V použijeme pro jemné linie mezi jednotlivými listy květu.
5. Jednotlivé lístky květů zakulacujeme plochým rovným dlátem. Dláto držíme v ruce jako tyčku a vedeme jej levou rukou.
6. Úhlovým dlátem tvaru V nebo úzkým dutým dlátem rozšiřujeme vzdálenost mezi stonky rostlin. Pravá ruka řídí pohyb.
7. Plochým rovným dlátem se širokým ostřím začistíme vnitřní část rámu. Levá ruka leží na nástroji a kontroluje pohyb.
8. Otočíme reliéf a řezbářským nožem zakulatíme otvory na zadní straně. Nůž držíme tak, jako bychom loupali jablko.
9. Hotovou práci natřeme bezbarvým nebo tónovaným voskem. Reliéf získá lesk a ochranu, aniž by zmizelo jádrování.