Střešní žlaby neboli okapy jsou podle zkušeností odborníků nejvíce na střeše opomíjeným prvkem, protože velká část lidí volí tu nejlacinější variantu – pozinkované okapy, které dlouhou životnost nemívají. Starý prorezlý žlab však dům a zejména jeho fasádu neochrání.
Co se týká materiálů, které jsou zárukou delší životnosti okapů, jsou jimi například hliník, který se ve stavebnictví všeobecně výrazně prosazuje. Má mimo jiné tu přednost, že nenarušuje životní prostředí, zatímco těžké kovy jako měď, zinek nebo olovo dešťovou vodu kontaminují.
Nejpoužívanější materiály na okapy
Nejběžnější jsou okapy z pozinkovaného ocelového plechu, který však brzy zoxiduje a zešedne. Opatřujeme ho proto ochranným nátěrem syntetickými nebo vodou ředitelnými barvami. Životnost udržovaného okapu je mezi 15 až 25 lety. Výjimku tvoří plechy chráněné plastem. Ty mají vysokou životnost a není třeba je natírat. Okapy z plastu jsou ve velké barevné škále a životnost je téměř neomezená. Odpadají ochranné nátěry a výhodou je hladký povrch, umožňující samočištění. Jsou lehké, a nevyžadují nadměrně dimenzovaný upevňovací systém. Hliníkové okapy jsou kvalitní, lehké, odolné a zcela bezúdržbové. Hliník nekoroduje a ani vrypy, které se uvnitř žlabu vždy v průběhu let objeví, neznamenají v případě aluminia žádný problém. Stejně tak hrany řezů a střihů vzniklé při montáži není nutné opravovat lakem. Žlaby, svody i příslušenství se nabízejí v asi deseti barevných variantách, takže je snadno sladíme s jakoukoliv střechou. Hliníkový okap je dražší než obyčejný nenatřený pozinkovaný, ale výrazně levnější než měděný.
Další materiály na okapy
Měděné okapy jsou vysoce trvanlivé a poutají svým vzhledem (bohužel i zloděje). Zpočátku mají načervenalou lesklou barvu a po několika letech získají patinu. V lokalitách s čistým vzduchem zelenou, ovšem v oblasti, kde jsou vystavené chemickým vlivům, zčernají. Agresivní sloučeniny mají vliv i na životnost okapu. Jejich trvanlivost se pohybuje mezi padesáti a sto lety. Měděný okap nepotřebuje ochranný nátěr ani údržbu. Nejdražší jsou okapy z nerezové oceli, které také nepotřebují nátěr, jejich barva je stále stříbřitá a životnost se uvádí od padesáti do sedmdesáti let. Okapy z titanzinkového plechu mají asi padesátiletou životnost. Nemusí se nijak udržovat ani natírat. S materiálem se však obtížně pracuje, a proto ho klempíři zrovna nemilují.
Čištění a údržba
Pokud nejsou okapy průchodné, okamžitě je vyčistíme, včetně mřížek a odtoků. Můžeme použít silný proud vody, nebo nečistoty prostě vymést. U starších pozinkovaných okapů při čistění také kontrolujeme, zda nejsou prorezlé a u plastových prověříme, jestli nepopraskaly mrazem. Je-li tomu tak, většinou si při opravě vystačíme s lepidlem nebo tmelem. Pozinkované okapy pravidelně natíráme, nejlépe každá rok. O natírání více ZDE.
Výměna okapů
Většinou to zjistíme při čištění okapů od spadaného listí a dalších navátých nečistot – žlaby jsou prohnuté, nosné háky pokřivené, jednotlivé díly netěsní a koroze odvedla viditelný díl práce. Je jasné, že je nejvyšší čas na výměnu střešních žlabůt.
Připravíme si:
– srovnávací šňůru, pilku na kov, ohýbací kleště, hřebíky, vodováhu, kladivo, šroubovák, okapový žlab s dešťovým svodem a příslušenstvím, trubní příponky.
Pracovní postup
- Začne-li starý střešní pozinkovaný žlab žloutnout, korodovat a odlupuje se z něj barva, je nejvyšší čas na výměnu za okap nový. Při práci ve výšce dbáme na vlastní bezpečnost.
- Nejprve musíme odstranit první řadu střešních tašek. Pod nimi jsou v pravidelných vzdálenostech háky, na nichž je střešní žlab uložený.
- V první fázi ohneme příponky žlabových háků do výšky podél vnitřní strany žlabu. Příponky jsou z tenkého plechu, a proto nepotřebujeme žádné speciální nářadí.
- Těžko odstraníme celý žlab najednou, proto ho pilkou na kov rozřežeme na menší kusy a zároveň uvolníme spojení se svislým dešťovým svodem, abychom části mohli snáze odebrat.
- Po otevření trubní zděře podél svislého svodu můžeme z okapu snadno vytáhnout i spádovou trubku. Poslední kus necháme upevněný tak, aby při odebrání dešťové trouby nespadl dolů.
- Také odstraníme staré zrezavělé žlabové háky a nahradíme je novými. Tesařským kladivem vytáhneme hřebíky, jimiž jsou háky připevněné ke krovům.
- Nové žlabové háky upevňujeme ve vzdálenostech po 50–70 cm. Protože by žlab měl mít na 10 m spád 2–3 cm, jsou na hácích vyznačena místa ohybu.
- Žlabové háky ohneme speciálními kleštěmi podle sklonu střechy tak, aby vnitřní hrana střešního žlabu, tj. ležící blíže k domu, byla nakonec výše než hrana vnější.
- Abychom nespletli pořadí a tím i správný sklon, háky očíslujeme. Vyrábějí se rovněž žlabové háky s otočným kloubem, jejichž výšku můžeme upravovat.
Upevnění nových žlabů
- Mezi nejvyšší a nejnižší bod napneme dvě zednické šňůry, podle nichž háky při osazování vyrovnáme. Spád probíhá ve směru ke svislému svodu, aby žlab při silném dešti nepřetékal.
- Vodováhou zkontrolujeme spád. Při správné poloze je zaručeno, že háky budou skutečně lícovat. Poté budeme kousek po kousku osazovat nový okapový žlab.
- První kus otáčením přes okraj zavěsíme do háků u svislého odtoku. Další pokládáme a spojujeme je tak, aby se žlab mohl přizpůsobit kolísání teploty, tzn., že je nespojujeme pevně.
- Na zadní straně přidržuje žlab ohnutá příponka žlabového háku. Dobře upevníme pouze střed každého kusu žlabu. Pilkou na zadní hraně uděláme výřez o šířce příponky a tu do něj ohneme.
- Je-li třeba, pilkou na kov střešní žlab přiřízneme. Dvě části se spojí spojovacím prvkem. Ten nejprve zavěsíme na vnitřní hranu žlabu a pak ho namontujeme na přední okraj.
- Koncovku žlabu vtiskneme do předního a potom do zadního okraje. Tak zapadne i do protilehlého konce. Polohu odtokového hrdla vyznačíme naspod žlabu a vyřízneme pilkou na kov.
- Nyní namontujeme odtokové hrdlo a dešťový svod nasuneme na koleno trubky směrem ke stěně domu. Sklon kolena vybereme podle délky přesahu střechy.
- Trubní zděře upevníme ke stěně domu. Pevně přišroubujeme pouze každou druhou zděř, čímž zaručíme, že se trubka bude moci ve spojích vlivem teplotních změn protahovat.
- Kvalitní plastové střešní žlaby dostaneme i v různých barvách, např. hnědé a bílé, či v barvě mědi a také s menšími poloměry. Ty jsou vhodné pro zahradní domky apod.